Jak s dětmi od 3 do 6 let hravě poznávat lidské tělo
Dítě se ptá, k čemu jsou kolena, co všechno umí nos nebo proč máme prsty? Nabídněte mu krátké hry, při kterých si části těla a smysly samo vyzkouší, bez zkoušení výkonu a bez nepříjemných překvapení.
Když si dítě při oblékání všimne lokte nebo se zastaví u zvuku kapající vody, můžete z obyčejné chvíle udělat malé objevování. U předškoláků dobře funguje propojit slovo s pohybem, obrázkem nebo známým vjemem: dítě ukáže, kde má koleno, a pak zkusí, co všechno s ním může dělat.
Vyberte jednu až dvě činnosti podle nálady dítěte a skončete, když už ho nebaví. Níže najdete hry na pojmenování částí těla i na zrak, sluch, čich, chuť a hmat, včetně bezpečných variant a tipů, jak respektovat hranice dítěte.
Jak vybrat hru podle dítěte
Před začátkem si řekněte, co si chcete společně užít: pojmenovat několik částí těla, spojit pohyb s jednoduchým pokynem, nebo si všímat smyslových vjemů. Nesnažte se stihnout všechno najednou. Dítě může jeden den nadšeně skákat podle říkanky a jindy chtít jen ukazovat na obrázku.
Pro dítě, které rádo běhá a napodobuje, zvolte pohybové hry. Pokud raději kreslí nebo skládá, nabídněte obrys postavy a kartičky. Smyslové hry se hodí, když má dítě chuť pozorovat, poslouchat nebo zkoumat předměty. To, že si dítě něco nezapamatuje nebo odmítne vyzkoušet, není důvod k porovnávání s ostatními. Nejde o test, ale o společné povídání a hru.
Připravte jen běžné bezpečné předměty, které dítě zná a nemůže snadno spolknout. Malé části, sáčky, ostré nástroje ani předměty s neznámým obsahem do hry nepatří. Když dítě nechce zavřít oči, něco přivonět nebo se dotknout, nabídněte mu jinou roli: může dávat pokyny, vybírat obrázek nebo jen pozorovat.
Jak pojmenovávat části těla bez zkoušení
Začněte u sebe nebo u oblečené panenky. Řekněte například: „Kde máš rameno?“ a nechte dítě ukázat na sobě, na vás, na obrázku nebo na hračce. Pak si role vyměňte. Pro předškoláka obvykle stačí několik slov, která můžete v dalších dnech přirozeně opakovat: hlava, krk, rameno, loket, dlaň, břicho, koleno, pata nebo chodidlo.
Přesné pojmenování částí těla i jejich funkce odpovídá cíli pro předškolní vzdělávání v oblasti „Tělo, smysly a biologické potřeby“, jak uvádí revidovaný Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Doma k tomu není potřeba pracovní list. Stačí se zeptat: „Čím držíme hrnek?“ nebo „Kterou částí těla pokrčíš nohu?“ Přijměte i vlastní slova dítěte a nabídněte správný název přirozeně, bez opravování každé nepřesnosti.
Pomoci může jednoduchá hra „Ukaž a pojmenuj“. Vy řeknete část těla a dítě ji ukáže; pak může pokyn vymyslet ono. Jestliže se dítě splete, zopakujte název klidně a ukažte ho na sobě. Místo otázky „Víš to?“ zkuste konkrétní podnět: „Já pokrčím koleno. Kde ho máš ty?“ Hra tak zůstává společnou aktivitou, ne soutěží.
Které pohybové hry pomohou tělo procítit
Zazpívejte nebo říkejte krátkou říkanku a při každém slově ukažte na příslušnou část těla. Můžete začít hlavou a rameny a přidávat kolena, prsty, lokty nebo chodidla. Dítě může pohyby jen sledovat, provádět je vsedě nebo si vymyslet vlastní pořadí. Česká televize uvádí písničky a říkanky mezi způsoby, jak se děti mohou seznamovat s částmi těla; inspiraci nabízí její výběr pořadů k lidskému tělu a smyslům.
Další možností je „Zrcadlo“. Postavte se proti sobě a pomalu předveďte pohyb, třeba zvednutí rukou, pokrčení kolen nebo otočení ramen. Dítě vás napodobí, potom se vystřídáte. Pohyb nechte malý a přizpůsobte prostor tak, aby kolem nebyly tvrdé hrany ani kluzké překážky. Není třeba zavírat oči, zadržovat dech ani zkoušet rovnováhu ve výšce.
Když je dítě neposedné, proměňte pojmenování v pohybové pokyny: „Dotkni se dlaní svého kolena“ nebo „Zvedni patu a zase ji polož.“ Pokyn upravte tak, aby byl pohodlný a bezpečný. Jestliže dítě nechce ukazovat na vlastním těle, může stejnou část označit na panence, plyšové hračce nebo papírové postavě.
Jak poznávat pět smyslů v běžných věcech
Smysly lze představit přes to, co dítě právě dělá: očima pozoruje barvy, ušima poslouchá zvuky, nosem vnímá vůni, kůží cítí dotek a jazykem chuť. RVP doporučuje zapojovat smyslové vnímání do poznávání různých objektů; jako příklady uvádí pozorování, poslech, čichání i hmatové zkoumání přírodnin na stránce věnované smyslovému vnímání v předškolním vzdělávání.
U zraku si vyberte známé obrázkové knížky nebo několik větších předmětů, které se liší barvou či tvarem. Dítě může hledat něco kulatého, červeného nebo měkkého na pohled. U sluchu chvíli ztište okolí a poslouchejte běžné zvuky, například tikání hodin nebo ptáka za oknem. Zvuk nepouštějte hlasitě a dítěti nezakrývejte uši.
Čich můžete zkoumat s vůní známého ovoce nebo květiny, jen pokud je dítěti příjemná a není mu známa alergie či citlivost. Nepoužívejte čisticí prostředky, esenciální oleje ani neznámé rostliny. U hmatu nabídněte několik větších, bezpečných předmětů s různým povrchem, třeba látku, hladkou dřevěnou vařečku nebo měkký ručník. Dítě může předměty zkoumat s otevřenýma očima a popsat, jaké jsou.
Chuť není nutné do hry zapojit. Pokud dítě samo chce, vybírejte pouze potraviny, které běžně jí a které jsou pro něj bezpečné; neochutnává se nic neznámého ani naslepo. Místo ochutnání může dítě jídlo prohlédnout, pojmenovat nebo přivonět. Nabídku nechte dobrovolnou a zohledněte alergie i rodinná pravidla stravování.
Jak zachovat soukromí a souhlas dítěte
Při hrách o těle není důvod dítě svlékat ani se dotýkat míst, která nechce ukazovat. Vysvětlujte na oblečené postavě, panence nebo obrázku. Než dítěti pomůžete ukázat pohybem nějakou část těla, zeptejte se a počkejte na jeho odpověď. Když řekne ne, ucukne nebo se odvrátí, přestaňte a nabídněte jiný způsob zapojení.
Mluvte o těle věcně a bez posměchu. Dítě si může vybrat, zda bude ukazovat na sobě, na vás, na hračce, nebo nebude ukazovat vůbec. Dobrá aktivita končí ve chvíli, kdy se dítě cítí bezpečně a chce pokračovat; nemusí dojít k žádnému „správnému“ výsledku.
Jak hru zakončit a navázat jindy
Na konci se zeptejte, která část dítě bavila, co nového si všimlo nebo kterou hru by chtělo zopakovat. Pokud odpoví jen krátce, není potřeba z něj tahat další vysvětlení. Můžete společně uklidit pomůcky a při další příležitosti navázat jednou říkankou, obrázkem nebo pohybovým pokynem.
Doma lze tyto nápady propojit s kreslením, když dítě obtahuje ruku nebo dokresluje obličej. Pro nejmenší předškoláky vyberte činnost s velkými tahy a bezpečnými pomůckami; inspiraci pro tvoření s malými dětmi najdete také v jednoduchých výtvarných hrách pro dvouleté děti. Když plánujete delší volný čas venku, navazujte na zájem dítěte o pohyb a smyslové objevování při výběru aktivit podle věku a ročního období.
Výsledek nemusíte hodnotit podle toho, kolik názvů si dítě zapamatovalo. Všímejte si spíš, zda mělo prostor samo vybírat, jestli mu pomůcky vyhovovaly a zda chtělo ve hře pokračovat. Pokud ne, zkuste příště kratší variantu nebo jiné téma. I jediná chvíle, kdy dítě pojmenuje koleno, všimne si zvuku nebo ukáže, co mu je příjemné, může být pro společnou hru dostačující.
Časté otázky
Od kolika let lze tyto hry vyzkoušet?
Jednoduché ukazování na hlavě, rukou nebo nohou můžete nabídnout i mladším dětem, pokud je činnost baví a zvládnou se zapojit. Pro děti od 3 do 6 let přidejte pojmenovávání, pohybové pokyny nebo hledání předmětů podle smyslu. Nejde o věkovou zkoušku: upravte slovní zásobu i délku hry podle dítěte a skončete, když ztratí zájem.
Musí dítě při smyslové hře zavírat oči?
Nemusí. Můžete nabídnout variantu se zavřenýma očima, ale dítě má mít možnost je nechat otevřené, dívat se stranou nebo hru vynechat. Uši nezakrývejte a nezatemňujte místnost tak, aby dítě ztratilo jistotu. Cílem je všímat si různých vjemů, ne zvládnout úkol za každou cenu.
Jak bezpečně zapojit chuť?
Chuť můžete zkoumat jen s běžným jídlem, které dítě zná, smí jíst a chce ochutnat. Předem zvažte alergie, omezení v jídelníčku i riziko dušení; žádnou neznámou potravinu nepodávejte naslepo. Ochutnávání není nutná část aktivity. Dítě může místo toho jídlo pojmenovat, prohlédnout si ho nebo přivonět, pokud je mu to příjemné.
Co dělat, když dítě nechce, abyste se ho dotýkali?
Respektujte odmítnutí a zvolte ukazování na sobě, panence nebo obrázku. Dítě může také samo ukázat místo, o kterém mluvíte, pokud chce. Před každým dotykem se zeptejte a počkejte na souhlas; mlčení nebo odvrácení není třeba brát jako svolení. Hru můžete kdykoli změnit nebo ukončit.
V rubrice Prázdniny a aktivity